Některé loutky to nemají na světě lehké. To není překlep. Jsou totiž loutky, které se natolik dostaly lidem pod kůži, že už je jako dřevěné marionety ani neberou. Určitě Vás už napadla skupinka, kterou tvoří
o věčně nabručený Spejbl
o uličník Hurvínek
o moudrá paní Kateřina Hovorková, kterou známe jako bábinku
o Hurvínkova kamarádka Mánička
o uštěkaný pes Žeryk.
Nejhorší postavení měl na svém začátku Spejbl, kterému bude zanedlouho už krásných sto let. Že na to vůbec nevypadá? Když ho řezbář Karel Nosek vyřezal, tak ho daroval Josefu Skupovi. Jenže Spejbl na jeviště plzeňského divadla, kde měl mít své angažmá, nesměl. Alespoň ne mezi ostatní loutky. Traduje se, že tehdejší principál Karel Novák tuto loutku tak nesnášel, že musela dokonce viset i stranou od těch ostatních. Spejbl svou roli nakonec přeci jen dostal. Ale byla to role opravdu velice ponižující. Namazali mu papírem od syrečků jeho dlouhé šosy a pak se všichni smáli tomu, jak se ho snaží chytit pes.
Něco na těch loutkách je
Lehké to neměl ani jeho syn Hurvínek. Na výsluní byl tehdy oblíbený Kašpárek, který prostě neměl mít konkurenci. A u Hurvínka toto nebezpečí hrozilo. Čeští loutkáři dokonce sepsali petici, ve které žádali odstranění Hurvínka. Josef Skupa však své svěřence neopustil. Nejprve vodil a mluvil jen Spejbla, později přidal hlas i Hurvínkovi. Hurvínek zprvu vypadal, jako by právě vstal z postele. Chodil jen v bílé košilce. Postupně se začal oblékat a dnes ho známe už jen jako kluka s kšandami.
Stejnou lásku, jako pan Skupa, pociťoval ke svým dřevěným přátelům i pan Miloš Kirschner. Když pak přibyla do divadla paní Helena Štáchová, ani ji tento dřevěný ansámbl nenechal chladnou. Rodina se díky ní rozrostla o bábinku, kterou skvěle interpretovala. Bohužel, ani jeden z těchto vynikajících herců už není mezi námi. Svou lásku k loutkám však předali dál.